Co děláte, když vám ubyde práce ať už v domácnosti, na zahradě, v zaměstnání nebo ve svém podnikání? Já už mám odpozorováno, že pokud mi ubyde práce a vytvoří se mi tak větší prostor a mám více času, tak je to proto, abych ho využila pro sebe. K opečování sebe samé, a to nejen co se fyzické schránky týče. Využít ten prostor klidu k usazení všeho doposud prožitého, na co v tom shonu dělání a emocí nezbýval čas.
Spousta lidí udělá přesný opak. Neví, co s tou tzv. nudou dělat, neznají to, a tak ještě přidají a šlápnou na plyn, protože mají pocit, že je něco špatně.
Ale o co ve skutečnosti jde? O přidání dalších hmotných věcí či zážitků do našich životů? Čeho se bojíme, když se nic neděje, když nastane klid a ticho? Nejde náhodou o pravý opak? Nejde náhodou o útěk od vnitřního hlasu naší duše, který nám chce něco říct? Život se totiž netočí jenom kolem práce a dělání. Snahy něco mít nebo se někým stát. Jde o bytí samotné. My už jsem úžasní takoví, jací jsme. Už teď. Už jsem hotoví a celiství. A můžeme jen být. Být beze strachu, že když se zastavím tak umřu.
Pouhé bytí je to nejtěžší, co je potřeba zvládnout.
Stejně jako se mění roční období a naše křivky EKG letí nahoru a dolů, stejně tak se nám mění dynamika dne, týdne, měsíce a života. Stejně tak jako naše prožívání, když jsme jednou nahoře, jednou dole a důležité je v těch polohách nezůstávat příliš dlouho. Jen si to prožít a pustit. Vrátit se ke středu.
Tak ti z vás, co na podzim mají pocit, že se nic „neděje“, že vše změnou teplot venku končí, tak mají správný pocit, ale pouze z hlediska toho, že se celá příroda připravuje na zimní spánek a stejně tak bychom to měli udělat i my. Zpomalit, zbrzdit, usebrat se a začít rekapitulovat náš dosud prožitý rok, abychom do toho nového roku vstoupili s něčím novým. Respektive s uvolněným prostorem, který můžeme naplnit něčím novým. Novým poznáním, novou pravdou ať už o sobě či světu. Vším, co nás osvobodí.
A tím se otevírá další téma a tím je, co nás svazuje a proč je pro nás tak obtížné se zastavit? Jsou to naše strategie přežití, které nás nutí stále něco dělat. Z dlouhodobého hlediska je ale každý extrém destruktivní. Tak na to myslete a pokud vám klient zruší termín, či vám zákazník nepřijde na schůzku, stojíte v koloně nebo ve frontě, berte to jako dar ne jako něco, co je potřeba měnit nebo popohnat.
A pokud se vám to nedaří a stále se točíte v kruhu, můžeme se na to společně podívat a díky zastavení najít cestu z tohoto začarovaného kruhu ven.
S Lákou A.I.@
