Ano. I já pracuji sama se sebou a to denně. Je mi to přirozené jako nádech samotný, neboť už jsem okusila plody této práce, které mi přinášejí nespoutanost, svobodu a to vše, ve mně otevírá hlubokou moudrost, která mě vede dál. Ukazuje mi cestu kudy se vydávat. S lehkostí, s důvěrou a klidem. S laskavostí k sobě i druhým.
Skrze pochopení sebe sama jsem pak schopna pochopit druhé, a to mi velmi pomáhá v budování vztahů a stejně tak i v mé práci s vámi.
Ale vše začíná u mě.
A teď jak sama se sebou pracuji?
Tentokrát to probíhá skrze práci s tělem, skrze vědomý pohyb, skrze jógu.
Každý máme svůj životní příběh a každý máme ta svá témata.
Tím mým je vztah s muži. Dlouhou dobu jsem bez vztahu, i když už nějaký čas cítím, že už jsem otevřená se s někým spojit a růst prostřednictvím vztahu.
Když jsem žila v nevědomí tak jsem k sobě přitahovala pouze zadané muže.
NEDOSTUPNÉ muže.
Dnes už tomu rozumím, protože vše uvnitř mě bylo vůči vztahům s muži zavřené a bylo pro mě nebezpečné se s nimi sbližovat na hlubší úrovni. Na intimní úrovni a tím nemyslím sex, ale niterní hloubku prožívání nahoty duše. Tzn., že bylo bezpečné si je držet dál od sebe.
NEDOSTUPNOST byla bezpečná.
Takto funguje naše buněčná paměť a její obsah se manifestuje ve vnějším světě.
Takže pokud chci manifestovat něco jiného, je potřeba změnit informaci na buněčné úrovni.
Pokud chci sbírat jablka, nemůžu sázet hrušky. Logické, že?
Po mnoha letech práce na sobě se tento vztah k mužům měnil. Stejně tak i to, jaký typ mužů mě přitahoval. Poslední dobou už to byli muži nezadaní, ale nevrhající se do vztahu. Jejich zranění jim nedovoluje se znovu vztahu otevřít.
Takže jsem si uvědomila, že i já mám v sobě stále určitou rovinu zranění na kterou nevidím.
A ta rovina se mi odkryla při jógové praxi. A já si začala pokládat otázku sakra, co je ve mě že nepřitahuju muže, co jsou otevřeni se propojit na hlubší úrovni než je se nezávazně potkávat.
Jak už jsem psala, naše vnitřní obsahy jsou pečlivě střezeny a uvidět je chce pomoc zvenčí.
A proto mě minuly týden zavolala tato cesta do Jordánska.
Cesta s Juditkou Judita Berkova/Yoga Life Happy Life a jejím hlubokým přístupem k podstatě bytí skrze jógu.
Cesta k sobě začala rychle. Hned druhou jógovou praxi jsem se dostala do diskomfortu, a to i přesto, že jógu praktikuji 10 let. Není to totiž o hmotě/těle, ale o jemnohmotě, se kterou se díky vědomému pohybu potkáváme.
Tělo nám slouží jako mapa, jako kompas, jako něco, co nám ukazuje, že se naše cesta odchýlila od středu.
Veškerá bolest či nemoc jen poukazuje na výše zmíněné.
Při práci s tělem, se hmotné tělo začne uvolňovat a tyto skryté obsahy mají možnost vyjít na světlo.
Delší dobu řeším svůj pohybový diskomfort a levá a práva kyčel spolu bojují jako muž a žena ve vztahu kdo bude držet otěže. (mužský a ženský princip v nás, kdy muž je symbolem síly a žena zranitelnosti).
A v jedné jógové ásaně to přišlo.
Ten vztek, emoce, která byla uvězněná se uvolnila…vztek, že mi to nejde kvůli bolesti. Následovalo uvědomění, proč mám vztek. Z omezeni. Jak téma OMEZENÍ souvisí s mým tématem, který řeším? Odkud to omezeni přichází? Přicházely otázky a na ně odpovědi a souvislostí. To už se mi řinuly slzy po tváři jako řeka, která našla cestu kudy téct…A vyjela mi vzpomínka na můj první vztah. Bylo mi 17, byla jsem zamilovaná a nebylo mi umožňováno, bylo mi zakazováno za ním chodit. ( kdo a proč mi v tom zamezoval není podstatné) A v tu chvíli mi přišlo.
VZTAH VNÍMÁM JAKO OMEZENÍ.
Proto si přitahuji muže, co nechtějí vztah, neboť na nevědomé úrovni ho odmítám kvůli strachu z omezeni, když v něm budu.
A v tom další vlna vzteku. Nikdo mě nebude omezovat!!!
Ani já sama se nebudu omezovat…následovalo…
DOVOLUJI SI MÍT VZTAH.
Zdá se to snadné, ale nahlédnout do našich nevědomých obsahu nebývá snadné. Obranné mechanismy jsou silnější než naše vědomí.
Proto je potřeba být otevřený a ochotný prozkoumávat každé téma, každý odpor, každý nesoulad, každou nepříjemnou emoci či pocit. Pokládat si otázky jako, proč to cítím? Odkud to přichází? Co chci cítit a prožívat místo toho? A nechat přijít odpovědi. V tom tichu přijdou. Nemusíme nic vymýšlet hlavou. Jen se uvolnit a nechat promluvit srdce. Ono nám řekne, po čem touží.
V průběhu lekce kyčel zapadla, kam měla. Celý den se hlásila o slovo. Na cestě pouští v džípu se usazovala na své místo a večer už jsem ji necítila jako problém. Dnes je mi krásně.
Ranní meditace při východu slunce v poušti vyčistila vnitřní prostor a mně prostoupilo sluneční světlo vystupující z poza hor.
Teď jen vnímat a pozorovat nový vnitřní obsah manifestující se venku.
Je to proces.
S dětskou zvědavostí budu sledovat, jak ten můj příběh bude pokračovat.
Zítra pokračujeme v jógové praxi, tak jsem otevřená a ochotná uvidět další rovinu svého tématu či na ní nasedající obsahy.
Miluju sebe, miluju vás, miluju tohle všechno čím procházím, miluju život.
A.I.@