Kdo jsem
Andrea Isabella Šefčíková
Rozhovory a můj příběh:
Pontereports.cz – Stres vnímáme každý jinak
Pontereports.cz –Rozhovor na téma trauma
Zelené potraviny – video, více informací zde
Becomplete-TV – Rozhovor o dechu
Můj příběh – Cesta do středu bolesti
Můj příběh – pokračování
Jak si sám pomoci při nemoci – dotaz
Jsem holistický terapeut lidské duše i těla, ale především jsem žena, která se díky léčení traumatu a celistvým přístupem k tělu dostala ze začarovaného kruhu nemocí, z prožívání bolesti do prožívání radosti a která zasvětila svůj další život studiem lidského chování.
Uvědomění si toho, že pokud nezpracuji svou minulost, nikdy neprožiji sílu a čistotu přítomnosti, ze které se tvoří budoucnost, mi pomohlo změnit pohled sama na sebe i na celý svět.
Od roku 2014 předávám druhým vše, co jsem na té své cestě poznala a co mi změnilo život. Od roku 2011 se zabývám osobním rozvojem a vším co souvisí se stavem zdraví i nemoci. K udržení stavu zdraví je potřeba pochopit stav nemoci. Proč se nám nemoc zobrazuje na těle a jakou informaci nám tím chce sdělit.
Prozkoumáváním příčin, nořením se do svých pocitů i emocí se skládanka ukazuje v novém obraze. Výsledkem je pochopení svého nastavení, svého vidění světa a svých strategií přežití, které jsme si osvojili již v raném dětství a dávno před ním. Uvolňováním svých dosavadních vzorců chování a jejich transformaci se svým tempem dostáváme k sobě samým a s respektem ke svému nastavení jsem schopni k nově přicházejícím situacím přistupovat jinak. Řešit je jiným způsobem, s větším nadhledem a bez emočního zatížení.
S postupným ochutnáváním těchto procesů jsem se uzdravovala a pochopila v čem je zakopaný pes.
V setrvávání v životě, který nám nevyhovuje a neustálým ztotožňováním se s rolí oběti či pocity s nízkými vibracemi jako jsou pocit viny, nenávisti, závisti, posuzování a hodnocení. Vše se dá transformovat do vyšších vibrací a tím prožívat klid, svobodu projevu, respektování svých potřeb a jejich naplňování zralým způsobem, prožívání pocitů radosti v plném rozsahu, stejně tak cítit Lásku a umět ji nejen dávat, ale hlavně přijímat.
K tomu všemu mi pomohlo vnímat vše kolem sebe a tak, když ke mně přišlo jméno Isabella, přijala jsem jej a později se ukázalo jaký význam to mělo. Esence tohoto jména mi pomohla pochopit mnohé a nasměrovala mě k vyššímu vědomí sebe sama a k té své ženské podstatě. Pomohla mi vyzrát v ženu vědomou se všemi aspekty, které ženu tvoří.
Dnes vím, že bez příchodu Isabelly by Andrea nikdy nedospěla a já bych nebyla schopná přijmout minulost, kterou jméno Andrea neslo a tak i jméno samotné. Potřeba užívat jméno Isabella se pomalu vytrácí, ale zůstává ve mně stále ta touha po poznání údělu ženy a hledání podstaty života a duchovního osvícení. Proto na konci některých příspěvků najdete jméno Isabella a někde jméno Andrea.
A teď něco k tomu co mě přivedlo na tuto cestu.
Moje cesta začala opačně než bych si přála. NEMOC a pocit bez-moci byl mým velkým motivem k UZDRAVENÍ. Díky této zkušeností si VÁŽÍM stavu zdraví a snažím se si tento stav udržovat. Proto jsem se rozhodla zasvětit svůj zbytek života PREVENCI a předávání svých uvědomění dál.
A jak došlo k naplnění mé představy, kterou jsem měla už jako malá holka?
Jako náctiletá jsem byla přesvědčená, že když vystuduju obor dětská sestra, tak to bude to pravé a naplní to mé očekávání. Podmínky a způsob jednání v nemocnici mne ale přesvědčily, že v tomto systému nechci pracovat a tak jsem svou praxi začala u zubního ortodontisty. Po zjištění první nemoci ENDOMETRIOZA IV. stupně ve 20 letech se mi otočil život a nabral úplně jiný směr. Pobyty v nemocnici střídaly pobyty v lázních, v době relativního klidu jsem využívala pracovních příležitostí v zahraničí a snažila se přežít období totálního vyčerpání, kdy pro mne bylo náročné i dýchat,
Mé patnáctileté trápení bylo o opakovaným operacích, které měly za cíl pouze jediné a to odstranit momentální projevy nemoci, které se za čas (pár měsíců až rok) objevily znovu. Opakované narkózy, hormonální léčba, injekce s dávkami chemie a léky mi neustále oslabovaly imunitu a proto jsem byla jako magnet na další infekce a mé tělo chřadlo. Vše se samozřejmě podepsalo i na mé psychice a po slovech jednoho lékaře“ s tím se budete muset smířit“ jsem si řekla, „tak TO OPRAVDU NE!“ a vydala se na svojí vlastní cestu, po které putuji stále, ale už s úsměvem a rozzářenýma očima, protože bolest je pro mě nejen pouhým slovem, ale i nástrojem k hlubšímu pochopení souvislostí. Nový způsob přístupu k sobě samé mne naplňuje klidem a bezpečím. Vydala jsem se na cestu hledání PŘÍČINY, abych z toho začarovaného kruhu vystoupila a začala konečně opravdu žít.
Ze svého slovníku jsem vypustila spoustu slov jako smířit se, muset nebo nejde a nahradila je novými hesly, motty a podporujícími přesvědčími. Dokud to nezkusím, tak to nezjistím. Prognózy lékařů jsem přestala brát vážně a začala si utvářet své. Takové, které byly pro mě ty správné. To že nemoc endometrióza způsobuje 98 % neplodnost neznamená, že nejsem PLODNÁ a to v každém slova smyslu. Jazyk je mocným nástrojem( a zvláště ten český) k pochopení souvislosti s tím, co říkáme, jak myslíme a naopak. To vše utváří náš život.
Tak jak se v mém chorobopisu měnily kódy diagnóz, tak se měnil můj pohled na způsoby léčby a po desáté operaci, několikaleté „léčbě“ různých nemocí Např.: Hypotyreóza, arytmie, tynitus, Cytomegalovirus, EBV virus, únavový syndrom, vzácná precanceroza děložního čípku (následovaly dvě konizace), plicní chlamydie , které vyústily v revmatoidní artritidu (kdy jsem do sebe sypala léky přes dva roky a stav se nelepšil), jsem se začala zajímat o to, proč se to děje. Začala jsem navštěvovat workshopy, semináře, studovat lidské chování, psychosomatiku, psychoterapii a pomalu začala chápat souvislosti mezi tělem, myslí a emočním prožíváním.
Jak jsem se začala uzdravovat ve mně sílila touha předávat tyto nabité zkušenosti dál a ukazovat lidem, že se dá žít jinak. Když jsem se uzdravila já, tak proč by to nedokázal někdo jiný.
Převzít nebo si vzít zpět ZODPOVĚDNOST ZA SVŮJ ŽIVOT. To bylo mé první uvědomění, bez kterého by nic z dalšího konání nemělo význam.
Uvědomit si, že říci si o radu není zbabělost, ale odvaha, že na to nikdy nikdo není sám a že je na světě ještě spousta laskavých a láskyplných lidí, kterým na druhých záleží a žijí jak já říkám na úrovni SRDCE.
MÁM VELIKOU PROSBU. Nenechte vše dojít na okraj. Nenechte neřešené situace přejít do katastrof, nepřehlížejte své potřeby a pečujte nejen o druhé, ale nejprve o sebe. Dovolte si odpočívat a věnujte ČAS I SOBĚ. Nečekejte na to, až vám vaše tělo ukáže, že směr, kterým jdete, není ten správný a nemoc vás násilně zastaví, aby jste si uvědomili, že hodnoty v životě jsou vlastně úplně jiné než ty, které jste do této doby preferovali.
S Láskou Andrea Isabella.