Reference

Metamorfní technika a já…

Touto technikou vše začalo.

Již třetím rokem využívám úžasnou metamorfní techniku s kombinací techniky Psych – K, obě techniky mi během tak krátké doby doslova změnily život.

Neměla jsem žádnou energii a už vůbec chuť k životu. Všechny situace, které mi do života přicházely mě vyčerpávaly, neuměla jsem je řešit a jen jsem vždy cítila, jak mi energie postupně ubývá.

Během svých 40 let jsem se cítila nešťastná a stále jsem hledala smysl života. Vše na chvíli pominulo, když se mi narodila má první dcera, poté druhý syn a když jsem se potřetí opravdově zamilovala. V těchto chvílích jsem se cítila radostně a šťastně. Ale netrvalo to dlouho, vždy mě opět dohnaly mé úzkosti, deprese. Nikdo mi nedokázal pomoc, spíše jsem se setkávala s nepochopením. Čím dál více jsem upadala do depresí, při výchově dětí u mě vylézaly na světlo nevysvětlitelné záchvaty vzteku. Poté jsem vždy cítila pocit viny, který se neustále prohluboval. Vše se pochopitelně odráželo i na fyzické úrovni. Jako malá jsem často mívala angíny, zápal plic, v 10 letech zánět ledvin a střevní problémy jako je zácpa, průjem, časté přejídání, přešlo to až do dospělého věku. Postupně z toho vznikla potravinová alergie, přidala se nauzea, urologické potíže. Vlastně se ze mě stal hypochondr. U lékaře mi nikdy nic nezjistili.

Přitom jsem mívala pocit, že ve skutečnosti jsem někdo jiný, ale nedokázala jsem se k sobě dostat. Měla jsem pocit, že neustále narážím na velmi silnou skálu, kterou nedokážu prorazit. Často jsem si ztěžovala jak na zdravotní potíže, tak i na to, co se mi pořád děje, nedokázala jsem pochopit co dělám špatně, proč pořád na něco narážím, proč se tak chovám. A už vůbec vnímat své emoce, to mi v té době, vůbec nic neříkalo. Postrádala jsem empatii, vcítit se do druhého nebo vůbec vnímat druhého. V dospělosti mi to sdělila i má dcera, že jsem tvrdá více méně robotická. Přitom všem, mi mé okolí neustále zrcadlilo, na co je potřeba se zaměřit, co je potřeba změnit. Ale já to neviděla, neslyšela. Ani jsem nemohla, protože jsem své trauma měla potlačené hodně hluboko. A přitom jsem se mylně domnívala, že ho mám dávno vyřešené, nebylo to tak. Stále jsem tzv. bojovala o přežití. Vše jsem si brala osobně a často jsem mívala pocit, že na tomto světě nemám své místo. Všem jsem se snažila pomáhat, naslouchat a mít pochopení a stále mi bylo divné, že to samé nenacházím u svých nejbližších, kterým jsem se svěřovala. Nikde jsem se necítila bezpečně, a to ani ve vlastní rodině. U nás nebylo zvykem projevovat emoce, bavit se, jak se kdo cítíme. Neznala jsem to. Pokud jsem se neusmívala nebo měla mrzutou náladu, z druhé strany bylo jen nepochopení, co se mnou zase děje, proč se tak chovám.

Nejprve mi to začala ukazovat má prvorozená dcera, která je od malička velice citlivá. Avšak tady jsem se stále nechytala a její potřeby jsem neuměla uspokojit, nechápala jsem, co se to děje. Při narození syna začalo u mě doslova peklo. Jeho osobnost mi dávala zabrat již od malinka. Vůbec jsem to nezvládala a cítila se čím dál více nešťastná, chyběla mi radost ze života. Prostě začarovaný kruh.  I přesto, že z pohledu ostatních jsem měla vše. Úžasného manžela, dvě skvělé děti, úžasnou rodinu. Dnes již dokážu pochopit proč se člověk rozhodne vzít si život. Měla jsem k tomuto kroku blízko, ale nikdy natolik, že bych se o to pokusila.

Jednoho dne jsem už toho měla dost a rozhodla se s tím něco dělat, chtěla jsem cítit radost ze života místo utrpení. Cesta k tomu byla opravdu velice dlouhá. Již jsem už nechtěla nikoho obtěžovat svým trápením, stejně mi neuměli pomoc ani mě pochopit. Navíc jsem toužila vše zvládnout sama, tak se stalo, že mě to svedlo na opačnou stranu. Dostala jsem se k paní, která se zabývala nejen masážemi, ale i andělskými terapiemi. I přesto, že od počátku, mě, co si varovalo, že k ní chodit nemám, neuposlechla jsem dané varování. Více jsem věřila mé kamarádce, která ji navštěvovala cca 2 roky, že jí velice pomáhá. Po třičtvrtě roce, kdy jsem si sáhla opravdu na dno, málem přišla o svou rodinu, možná i o majetek, kdo ví. Cítila jsem se tak mizerně, že jsem se začala modlit k Bohu a žádala o pomoc. Kde je ta slíbená radost, štěstí? Otevřela se mi cesta vysvobození z daného pekla. Trvalo mi cca 4 roky, než jsem se dostala do psychické pohody, tedy tím myslím, než jsem se dostala z daného traumatu.  Avšak pátým rokem se opět začaly objevovat deprese, nezvladatelný vztek. Úzkosti vylézaly navenek při různých partnerských neshodách, při výchově dětí, či z nepochopení druhých. Situace se opakovala. Našla jsem sílu v sobě a při těchto úzkostech jsem začala chodit do přírody, poměrně často. Dokázala jsem i odpustit svému otčímovi. Ten mě strašil nejen ve snech, ale už i ve dne. Viděla jsem ho všude, až mi došlo, že mu toužím odpustit. Cítila jsem se o trochu lépe, ale stále jsem sobě nerozuměla. Ve snech se mi ukazovalo, že žiji jen na 20% a to i přesto, že jsem konečně našla spojení sama se sebou. Což byl teprve začátek mého uzdravování. Má cesta mě intuitivně přivedla k metamorfní technice. Po přednášce metamorfní techniky, mi trvalo celý jeden rok, než jsem se vydala touto cestou. Bála jsem se, byla jsem nedůvěřivá k těmto praktikám, nechtěla jsem se opět spálit.

Dnes děkuji z celého srdce a cítím velkou vděčnost, že tyto jednoduché metody existují. Během velmi krátké doby cca půl roku se mi doslova začal měnit život k lepšímu. Začala jsem cítit příval energie a více chuti do života. Díky metamorfice jsem se dostala více sama k sobě. Pochopila jsem, že to jak se cítím, tak za to nemůže někdo druhý, ale že vše je přímo ve mně a je velmi důležité začít právě u sebe. Ostatní jsou pouze naše zrcadla. A díky této metodě jsem mohla začít zpracovávat vlastní obsahy (traumata), která se uvnitř mě schovávaly, stále si žily vlastním životem, aniž bych to tušila.

Přirovnala bych to k velkému generálnímu úklidu, který provádím uvnitř sebe. A k tomu mi pomohla druhá technika, která se nazývá Psych – K. Již první obsah jsem začala zpracovávat po 3 měsících intenzivního navštěvování metamorfní techniky. Největší skok nastal cca po půl roce intenzivního týdenního docházení. Měla jsem pocit, jako by ze mě spadl obrovský balvan, který mě celé roky neúprosně tížil. Pocítila jsem vnitřní svobodu, začala jsem se radovat z maličkostí. Další velké překvapení pro mě bylo uvědomování si vlastních emocí a pocitů, připadala jsem si jako malé dítě, které dostalo vysněnou hračku.

Poslední rok se intenzivně věnuji už právě pouze metodě Psych – K. Díky ní, se mi naprosto změnil pohled na život. Jednoduše řečeno vše, co jsem se do 43 let naučila, se rozpadlo během pár měsíců jako domeček z karet. Přibližně od září 2022 se učím v novém nastavení znova chodit, dělám velmi pomalé jednotlivé krůčky, někdy jsou to i skoky, jako u malého dítěte, které se začíná nejprve plazit, poté lézt po čtyřech, pak chodit, mluvit, poznávat nové věci. Tak takto si nyní připadám já. Tím chci jen sdělit, že k takové proměně by u mě nedošlo, kdybych nevyužívala obě techniky. Psych – K mi umožňuje se stále více a více nořit se do větší hloubky mého já. Díky ní začínám poznávat kdo skutečně jsem Já.

Problémy z mého života nezmizely, ale již se k nim učím stavět úplně jinak, hledám řešení a z maličkostí se už nestresuji. Neberu překážky jako konec světa, ale naopak se na ně začínám těšit, protože uvnitř vím, že mě to vždy posílí. Samozřejmě to není jednoduché, je to velice náročné, ale přesto mě to začíná bavit a naplňovat. U náročnějších situací se učím zpracovávat a zvědomovat své emoce, odpouštět sobě i druhým, nehodnotit. Neříkám, že jsem úplně dokonalá, vůbec ne, ale to je to, co jsem si konečně dovolila, nebýt ve všem perfektní. Důležitá je trpělivost a jít krůček po krůčku, být k sobě laskavá a milující. Je to celoživotní proces.

Jak už zmiňuji viz výše, začínám třetí rok a cítím vysněnou vnitřní radost, svobodu, lásku, stabilitu. Již cítím pevný bod v sobě, o který se můžu opřít. Což je prostě neskutečný zážitek, když víte, že nemusíte hledat oporu jen u druhých, ale že tím pevným bodem jste právě vy sami. Učím se soucitu jak k sobě, tak i k druhým. Můj život konečně dostal smysl a už vím, že i já tu mám své místo a že je tu místo úplně pro všechny.

Za vše vděčím oběma technikám, protože jsou vzájemně propojené. A moc děkuji Andrejce, která o mě pečuje s láskou a opravdu velikánským pochopením, které jsem v minulosti nikdy nezažila.

A hlavně velké díky patří i mně, že jsem si to dovolila a dokázala požádat o pomoc.

Andy M.

Ahoj Ájí, musím říct, že se do mě po příchodu domů dala taková únava, ze jsem totálně odpadla a po strašně dlouhý době spala až do rána. Věřím, že to, co spolu děláme má smysl… Děkuju
Ano i já vidím smysl a velký.
Krásná zpětná vazba po práci PSYCH- K.
Děkuju

Dovětek ode mě.

Po uvolnění vnitřních dlouho uspaných témat a s nimi neprožitých či potlačených emoci může dojit k mnoha projevům. Únava i celkové oslabení včetně neklidného spánku, či větší emoční citlivost.
V tomto případě se to propsalo pozitivně.

A.I@

Moje zkušenost s Psych-K. Mám za sebou během necelých 3 měsíců 8 on-line “ setkání “ s Andrejkou.

Andrejku jsem potkala osobně na dechových technikách v Mostě. Její osobnost mi natolik nadchla, že i přesto, že vzdálenost mezi námi je cca 250 km, jsem si řekla, že zkusím Psych – K. Z počátku jsem k této technice a on- linu byla skeptická, ale sama pro sebe jsem si řekla proč ne? Vyzkoušela jsem už tolik možností jak otěhotnět ale nic “ nezabíralo “. Říkala jsem si, jak můžeme pracovat on-line? Vždyť je to nereálné. A hned po prvním setkání jsem pochopila, že vše jde jako kdyby jste spolu byli v jedné místnosti. Byla jsem z toho nadšená. Postupem času jsem se začala uklidňovat, pochopila jsem souvislosti, které pro mě předtím byli nepochopitelné. Cítím vnitřní klid a uvolněnost. Nemám “ strach” z autorit, z lékařů a poprvé v životě jsem měla normální tlak při návštěvě lékaře. A to jen díky této úžasné technice, kterou Život jako duha nabízí. Máme před sebou ještě kus práce. Ale hodně pozitivního je za námi. Jsem šťastná, že jsem do toho šla a přeji všem, kteří přemýšlí stejně jako já jestli do toho jít nebo ne. Seberte odvahu a jděte do toho. Není čas, ztrácet čas. Vše jde i na dálku.

Eva B.