Ze strachu z neznáma zůstáváme na místě. Potřeba jistoty, že to nové bude ok je pro nás zásadní. Ale co když nejde o strach z nového, ale o strach opustit to známé. Známé i když dávno nefunkční.
V obou případech je podstatou neschopnost se adaptovat na změny.
Strach ze změny je v podstatě strachem že života. Jedinou jistotou života je změna. Život je nikdy nekončící proces. Neustálá změna. Když se vše zastaví, zastaví se i život samotný a přichází smrt. Takže je to vlastně začarovaný kruh. Zůstáváme stát, protože se bojíme změny = života a když stojíme tak v podstatě umíráme. Nejsme spokojeni tam kde jsme, ale zároveň nejsme schopni vykročit ke změně.
Proč tomu tak je?
Podstatou pochopení proč se to známé i když nefunkční bojíme opustit je náš obranný mechanismus (O.M.). V dávné minulosti, kdy se daný obranný mechanismus vytvořil nás zachránil. Ochránil nás před něčím, co jsme považovali za nebezpečné. Ať už to byly obavy z fyzického zranění či emoční újmy, tím, že jsme se oddělili od prožívání jsme doslova přežili. Přežili tu danou situaci. Tak v čem je vlastně problém?
Problém tkví v tom, že O.M. s námi žije dál, i když už nám nic nehrozí. Odpojením se od prožívání a vytvořením si následné strategie přežití se začneme v životě chovat tak, jako by nám neustále něco hrozilo. V podstatě jsem se zasekli v minulosti. O.M. nám skvěle posloužil, ale co vše se tím spustilo už není o ochraně, ale spíše o obraně před něčím co už neexistuje.
Proto později reagujeme nepřiměřeně na vnější podněty a situace a chováme se na základě následně vytvořené strategie přežití. Vše v nás vyvolává pocit, že se musíme bránit. Způsob jakým se bráníme je různý. Nejčastějšími strategiemi přežití jsou
● ÚNIK-ÚTĚK
● ÚTOK-BOJ
● STRNUTÍ-ZAMRZNUTÍ
Proto pokud se chceme hnout z místa a něco změnit, je potřeba zjistit, na jakém základě jsme si vytvořili O.M. a s tím spojenou strategii přežití. Protože dokud neuvolníme O.M. a s tím uvězněnou, nedoprožitou emoci, emoční stopa je stále platná a jakýkoliv náznak podobnosti momentální situace v nás vyvolá stejnou obrannou reakci jako tenkrát. I když si to už nepamatujeme, naše tělo však díky buněčné paměti ano.
Je tedy potřeba tuto informaci v buněčné paměti přepsat a tím uvolnit O.M..
Teprve potom jsme schopni situace vyhodnocovat na reálných základech a tím je i adekvátně řešit.
Tyto O.M. , strategie přežití a své postoje čili naše přesvědčení lze měnit a to pomocí PSYCH-K®
A.I.@