Znáte techniku konzervovaní vzpomínek?
Místo či pocit si vyfotíte mysli a uložíte do imaginární konzervy a uzavřete víčkem.
Kdykoliv se pak ocitnete v těžké situaci či nemůžete usnout, víte, kam sáhnout.
Častokrát si do svého špajzu sahám pro konzervu s nejkrásnější plazi v Keni.
K tomu par vědomých nádechů a výdechů a počítaní oveček není potřeba. Okamžikem se ocitnu v jinem světě.
Tento týden se plavím po moři po řeckých ostrovech a doplňuji svou spižírnu.
Pohled do rozbouřené vody s větrem, co vás šlehá do tvare je místem pro konzervaci nejen těch krásných pohledu, ale i pro pouštěni toho co vás trápí a drží od vědomého prožívání života.
Techniku konzervování vzpomínek jsem se naučila právě v Keni. Je to už 7 let (2013) a dnes při pohledu do té temné vody mě napadlo požádat moře o uložení mé bolavé záležitosti co mě odděluje od sebe samé v mnoha rovinách mého života už dlouhou řadu let.
Vytvořila jsem si konzervu a uložila do ni vše co mi přicházelo na mysl.
Ještě teď pluje po hladině, i když je tma a marinu osvětluje jen noční osvětlení a hvězdy na noční obloze.
Myslela jsem, že se potopí pod tíhou všeho, co jsem do ní vložila. Ale nestalo se tak.
Začalo do ní pronikat světlo a postupně začala zářit díky slunečním paprskům.
K této technice jsem přidala techniku ze všeho se vypsat.
V textu jsem požádala vodu o transformaci všeho bolavého na nejvyšší vibraci. Na LÁSKU.
Proto si myslím, že se nepotopila a prosvítilo ji světlo.
Papír jsem pak zapálila a trvalo minimálně 15 min než se papír pomalu přeměnil v popel a vítr ho odnášel po vodě tam kde, je obsazeno vše.
Do ticha.
Bylo mi krásně při pohledu do vlnící se vody, jak odnáší vše hluboko do hlubin.
Zkuste tuto techniku a uvidíte sami jak se budete cítit.
A.I.@
