Zřejmě tento čas koronaviru nastal, abych si rekapitulovala posledních pár let mého života.
Týdenní Pobyt ve tmě jsem si darovala k 42 narozeninám. V srpnu to budou už 2 roky a teprve teď dozrál čas se o to s vámi podělit. I když průvodci jsem to slíbila do 14 dnů :-D jako zpětnou vazbu.
Během psaní tohoto příspěvku mi teprve došlo, co mi tento pobyt vlastně kromě velkého zpomalení v životě (což není málo) vlastně dal.
Tím dalším darem bylo zasetí semínka čistého Bytí.
Jen být a o nic se NEsnažit.
Vemte si, že od útlého dětství děláme jen to. SNAŽÍME SE. Cokoliv je v energii snažení. Po narození je pro nás nejdůležitější láska a pozornost matky. A o tu se snažíme úplně nejvíc a jsme ochotni pro ní zaprodat i sami sebe a zapomenout na to kým jsme.
Snažíme se být dobrým, hodným dítkem, aby naše maminka a tatínek, babička a bůh ví kdo ještě byli spokojeni a mi tak naplnili roli hodného dítěte, vnoučete, kamarádky či sourozence.
Pak se snažíme dostávat dobré známky, snažíme se zapadnou do školního kolektivu, snažíme se vypadat dobře mezi holkama a hlavně se začneme snažit líbit se klukům či zaujmout nějakou holku. Tolik snahy na jednu bytost? A tím to nekončí. Takto to pokračuje až do maturity a snahy si najít dobře placenou práci, snažit se si ji udržet a pak šup snažíme či usilujeme najít si byt, nebo to vše najednou a pak šup a snažíme se otěhotnět nebo prostě založit rodinu. Vše pěkně podle toho jak se „má“ a co určuje společnost.
V mém případě to bylo trochu jinak s ohledem na to, že mi něco málo po 20.roce života diagnostikovali endometriózu IV. stupně. Ale o tom je jiný příběh. Zpátky k té snaze. Celých 15 let jsem se snažila přežít valící se další a další nemoci a operace až jsem zatoužila a snažila se, se uzdravit. Vidíte, stále mě pronásledovala snaha. Úsilí něčeho dosáhnout.
A 3.den pobytu ve tmě mi to došlo!!! O co se tu stále snažím!!? Přestala jsem cvičit i meditovat a začala jsem prostě jen být. Najednou jsem pak všechny činnosti dělala jakoby z jiného zdroje. Více jsem si je užívala a prožívala. Vždyť jen být, je samo o sobě DOST! To, že existuju a jsem.
Do kolika rovin toto slovo „snaha“ sahá, jsem postupně zjišťovala celé dva roky (a zjišťuji stále) a vyvrcholilo to hádkou s mámou. Vlastně jsem jen čelila emočnímu přetlaku z její strany a z počátku jen zírala a snažila se (vidíte opět snaha) pochopit, co že se to děje. Díky té hádce mi po jejím odjezdu a pak jedné postavené individuální konstelaci došlo, že už se nemusím, nepotřebuji SNAŽIT, aby mě měla moje máma ráda, respektive, aby mě přijímala takouvou jaká jsem. Že v jejich očích nikdy nebudu tou, kterou bych měla podle ní být.
Došlo mi, že už na jejím přijetí toho, jaká jsem, nejsem závislá a že už jsem konečně přestřihla svou pupeční šňůru a dospěla. Ve 42 letech dobré skoré, co myslíte :-D. Jen pro doplnění od 18 let stojím na svých vlastních nohách, tzn. žila jsem sama se vším všudy. Zdůrazňuji to proto, že i když si myslíme, jak jsme dospělý a jak nikoho nepotřebujeme, na nikom nejsme závislý, naše tělo má jiné vzpomínky a těch se drží ruku v ruce s emočními prožitky, které je doprovází. Touha po přijetí a lásce matky je přirozená a pokud není v dostatečné míře uspokojena v raném dětství, projevuje se tato nedostatečnost v životě různými způsoby.
Toto uvědomění NE/ZÁVISLOSTI na přijetí mojí mámou, mě velmi osvobodilo a díky pobytu ve tmě by k němu nedošlo. Možná ano, ale mnohem později a jinou cestou. Došlo by k němu vlastně určitě, duše vždy volá po léčení. Jen už jsem přestala hrát „hry na složitosti“ a vybrala si cestu jednoduchosti. Cestu srdce a intuice a uposlechla volání jít do tmy.
Vědomý důvod, proč jsem chtěla jít do tmy byl můj spánek a vidíte vyřešila se dílčí část něčeho, co zdánlivě s klidným spánkem nesouvisí. Ale vše souvisí se vším a jen tělo ví co je potřeba uvolnit a rozklíčovat jako první.
Z pobytu ve tmě mám zvukové záznamy. Někdo je schopen psát si zápisky, dokonce jsem viděla i úžasné kresby. Já si vybrala diktafon a když to teď po 2 letech poslouchám, musím se smát.
Ráda bych vám je zprostředkovala neboť jsou určena vám, dle způsobu vyjadřování.
Jak je budu postupně poslouchat, tak z nich budu psát své vzpomínky a budete mít tak možnost se pomalu nořit do tajů pobytu ve tmě. Možná vás to někoho zláká se podívat do míst, kde nikdy nebyl a kde je vlastně také tma. Dovnitř sebe.
Pokračování MŮJ POBYT VE TMĚ 2.část
A.I.@