Během studie na Harvardu v 50. letech 20. století Dr. Curt Richter umístil krysy do bazénu s vodou, aby vyzkoušel, jak dlouho vydrží šlapat vodu.
V průměru to vzdali a potopili se po 15 minutách.
Těsně předtím, než to vyčerpáním vzdaly, je výzkumníci vytáhli, osušili, nechali je několik minut odpočívat a vrátili je zpět do druhého kola.
Jak dlouho myslíte, že vydržely při druhém pokusu ?
Před pár minutami doplavaly k neúspěchu, přemýšlejte o tom…..
Jak dlouho myslíte?
Dalších 15 minut?
Nebo méně? 10 minut?
5 minut?
Ne!
60 hodin!
Ne není to překlep.
Přesně tak!
60 hodin plavání.
Závěr byl takový, že protože krysy VĚŘILY, že budou nakonec zachráněny, dokázaly posunout své tělesné limity daleko za hranice toho, co dříve považovaly za nemožné.
Zanechávám vám tuto myšlenku:
Když naděje dokáže donutit vyčerpané krysy plavat tak dlouho, co by pro vás mohla udělat víra v sebe a své schopnosti?
Pamatujte si, čeho jste schopni.
Nezapomeňte, proč jste tady. „
Plavte dál!
Základem života je VÍRA a NADĚJE.
Pokud nevěříte, nežijete. Protože nevěříte ani v život samotný.
Důvody pro to mohou být různé.
Zklamání, ztráta někoho či něčeho, trauma a bolest ať už fyzická či psychická, z toho všeho následná nedůvěra v lidi. Je toho mnoho co nás odděluje od víry. Od víry v sebe, v druhé, v dobro či v život jako takový.
Pokud byste chtěli prozkoumat ty své důvody, proč jste ztratili tu svou víru, napište mi.
A.I.@